Co je horší než stavy, kterýma člověk prochází při psaní něčeho, vyžadujícího alespoň tisícinu vlastní invence (ať už je to scénář, diplomka, nebo recept na lasagne) ?
Psát o těhlech stavech, nebo o nich natočit film (tomu říkám pravá sebedestrukce).
V podstatě znám snad jen jeden povedenej film na tohle téma, a to Adaptaci od Spike Jonze (jo ten jak se o něm mluví v Kafech a cigárách). Jasně, Sedm psychopatů je taky výbornej film, ale přece jenom se tvůrčí krize dotýká jen letmo.
Celej předešlej text možná působí jako entrée pro srdceryvnou story o duševních pochodech amatérskýho scénáristy, co se posledních šest měsíců snaží stát Charlie Kaufmanem, ale naštěstí už jsme se scénářem takřka u konce. Právě dneska jsem dokončil asi stopadesátou verzi a až s Adamem a Tomem doladíme nějaký kudrlinky, tak začne ta pravá reálná práce, která si zaslouží zaznamenání na tomhle blogu. Přesto si v příštích “poustech” pár poznámek pro další generace (já vim… nobody gives a …) neodpustim.
Žádné komentáře:
Okomentovat