3. (Ne)nechat si číst scénář

Tak jak to je?.) Může při psaní fungovat demokracie? Steve Jobbs by asi nesouhlasil, ale jistá míra průběžnýho feedbacku vůbec neni nezdravá.

Od začátku prací na scénáři Vánoční pohádky jsme najeli na systém průběžných komentů. Každej z týmu viděl real-time úpravy scénáře na google docs a mohl přidávat nápady/rady/doporučení/dissy. (Máme skvělej tým, takže nikdo nerejpal do gramatiky.))

V průběhu času jsme se rozhodli neaktualizovat scénář online a pracovat na něm pouze ve dvou, abychom neustrnuli v jednom místě a stihli scénář dodělat. Průběžně jsem ho nechal číst, třeba i přítelkyni a mámu a nyní se tak můžu s celou čtenářskou komunitou tohohle blogu (2-3 lidmi) podělit o plusy a mínusy průběžnýho čtení.

Plusy

• Každý je zapojen - víc hlav víc ví - víc nápadů - víc víc vííííc
• Autor nepropadne svým niterným démonům, tým ho udrží v kontaktu s realitou - pokud napíšete desetiminutovou statickou scénu odkazující na Tarrovo Satanské Tango, tak vám tým poměrně rychle dá znát, že něco není v pořádku
• Zjistíte co funguje a co ne - s naprostou jistotou se našemu týmu (popřípadě příbuzným) při čtení scénáře nejvíc líbili části, které jsem chtěl vyškrtnout

Mínusy

• Nikdo kromě Vás nevnímá celek - každý kromě autora vnímá scény izolovaně a ne koncepčně (ani jinak nemůže); takže pozor na to až vám mamka doporučí, že by v nějaký scéně třeba mohl proběhnout krokodýl po podlaze - jasně, ono by to tam třeba sedělo, třeba by to i bylo vtipný, ale pokud zrovna nenatáčíte dokument o Austrálii, tak je potřeba si to ještě nechat projít hlavou
• Každý chce pomoct - každý komu dáte scénář ke zpětný vazbě vám chce samozřejmě pomoct a okomentovat ho co nejvíce, tj. i věci který už fungujou a není potřeba na nich nic měnit
• “Něco tomu chybí obličej” - nejvtipnějšim scénářem na papíře je Kameňák (prostě protože jsou tam exaktně vyslovený vtipy); jojo, nikdo vám nikdy neřekne: “Wau, tohle je novej Inception” (a to je dobře), takže se po dočtení textu druhou osobou musíte připravit na zklamaný obličeje a místo Facepalmu si připomenout, kolikrát jste se smáli když jste si četli na kompu scénáře Wese Andersona - nulakrát, takže v klidu - scénář neni beletrie

Bonus: Seznam vět, u kterých se musíte naučit Poker Face, jinak byste se zbláznili:

To by chtělo předělat.

Nope.

To mi tam nějak nesedí.

Tady bych to udělal vtipnější.

To je moc americký.

To je moc francouzský.

Já nevim, ale udělal bych to jinak.)